Tomáš Hlavenka
- kontaktní údaje
Email: tomashlavenka@centrum.cz
Web:www.tomashlavenka.cz
- Další odkazy:
Minuty regionu - Olomouc
Porttrét, kultura.CZ
13 dílny seriál "Na houby " ČT Brno,2012, režie Pavel Jirásek, seriálem provází Arnošt Goldflam
PechaKucha Night Prague nro.27
Rozhovor s T. Hlavenkou pro časopis Veronica č.4/2012 , "Dělám věci které mne obklopují"
Tvorba Tomáše Hlavenky působí odlehčeně a groteskně, čímž navazuje na spodní proudy v českém a evropském umění, které občas vyvěrají na povrch. Rozvíjejí se snad už od rudolfinské doby, aby se po létech či desetiletích útlumu zase znovu v jiné formě prosazovaly. U nás v době dadaismu či poetismu, potom v padesátých letech třeba v tvorbě skupiny Šmidrů a později v období normalizace se silnými přesahy až do dneška.
Tomáš Hlavenka došel k velmi osobitému a nezvyklému pohledu na svět. Inspiruje ho příroda, ale pohlíží na ni zároveň s nadsázkou i porozuměním. Dokáže se do ní vcítit. Rád prochází krajinou, která mu přináší stále nové zážitky a podněty. Zajímají ho materiály, které v sobě nesou informace charakterizující přírodu nebo schopnost člověka ji využívat ve svůj prospěch a které jsou zároveň předurčené pro určité námětové okruhy.
Rozvíjí různé cykly, například hub, symbolizujících princip růstu. Tyto sochy na počátku ovlivnila svými zvláštními vlastnostmi muchomůrka hlízovitá, které se pro její bledost a zároveň prudkou jedovatost lidově říká smrtka.
Potom už se však tvary hub postupně osvobodily ze závislosti na skutečnosti. Projevuje se v nich volná představivost, někdy působí až bizarně. Ale od počátku si uchovávají mrtvolnou bledost, stejně jako původní předloha. Také zvolený materiál je zvláštní a nevšední. Sochy vznikají složitým a zdlouhavým opracováním kostí buď nalezených v lese nebo zakoupených v řeznictví.
V dalším procesu autor opracovává opět značně složitým způsobem hmotu choroší, kterou pak ještě náročně impregnuje. Houby se nakonec objevují i na „didaktických“ tabulích, malovaných akrylem na plátně, připomínajících vyučovací pomůcky známé z přírodopisných kabinetů. Půvabné sochy lišek, opět sestavené z různých kostí, působí fantaskně a přitom jemně a křehce.
Některé houby jsou vytvořené z opalovaného dřeva napuštěného včelím voskem. Jiné jsou z polyuretanové montážní pěny, přinášející svých umělým technickým charakterem úplně jiné výrazové možnosti. Další studie vznikají z carrarského mramoru, který by se pro svou ušlechtilost mohl zdát pro tuto tematiku nevhodný.
Hlavenka se zabývá i dalšími tématy. Z litiny odlévá tvary stromků, větví a kořenů. Pak je nechává zrezivět, takže připomínají uschlé a mrtvé porosty některých částí našich a nejen našich hor. Říká jim „tvrdá příroda“, která však na první pohled připomíná původní zdroj inspirace. Instalace sestavená z těchto prvků může připomínat lesní průhledy a stát se zvláštní novou krajinou. Sochař tyto umělé přírodniny vystavuje v galerijním prostředí nebo je v nenápadných intervencích včleňuje do krajiny. Zajímají ho i další, často velmi rafinované tvary a jejich soustavy, vytvořil například obří vosí hnízdo zavěšené v prostoru.
Tomáš Hlavenka někdy propojuje mrtvou a živou přírodu, když z nerostů různými technickými postupy vytváří organické tvary, kterým říká „tvrdé potraviny“. Osvojil si šperkařské technologie broušení a leštění kamenů. Když procházel polem s brambory, našel tam plno valounů. Jeden z nich připomínal právě brambor, k němuž pak vybrousil z křemence klíčky. Uvědomil si, že jednotlivé druhy kamenů mohou mít značně rozdílné vlastnosti. Například žula působí ve srovnání s jemným a éterickým křemenem kompaktně. Z krevelu obsahujícího oxidy železa a zbarveného dočervena vytvořil „vepřovou panenku“, z jiných kamenů nařezal „plátky tlačenky“.
Bizarně působí soubor aut vytvořených ze žuly. Jde o těžké, avšak funkční hračky. Zvláštním způsobem mají zaměstnat lidského ducha, donutit nás zamyslet se nad automobilismem a dalšími projevy civilizace, které poškozují naše prostředí a mohou lidstvo v podstatě dovést zpět do doby kamenné.
Tomáš Hlavenka někdy umísťuje své objekty do volné přírody, s níž mohou do jisté míry splynout, i když jsou zvolené materiály často protichůdné k interpretované realitě. Představuje je s citem pro dané prostředí. Koncepce této výstavy je spíš muzejního typu, má působit jako kabinet přírodnin či kuriozit, jako sbírka, která představuje od každého tématického okruhu trochu.
Jiří Machalický
